Jdi na obsah Jdi na menu
 


Údolí sviní, aneb čemu dnes také lidé říkají jezdecké potřeby

1. 4. 2009

Obrazek

Omlouvám se, tento název jsem si vypůjčil ze                 stránek western saddlery


x - Sedlářství Císař, aneb sedlo pro LH

25. 10. 2005, 13:55:09, napsal(a) admin

V zapadlé vesničce v Jižních čechách, přesně tam, kde dávají lišky dobrou noc najdete nejmenší sedlářství na světě s nejochotnějším sedlářem, který Vám za úplatu zhmotní Vaše nejtajnéjší přání.
“Objednávka zněla: hladké dámské sedlo, bez zdobení, anglického typu. Když jsem mu volala, jak to vypadá s jeho výrobou, jen tak mi mezi řečí oznámil, že sedlo ozdobil a udělal na něm opěrku a kapsičku!!! Ptala jsem se proč a on, že to lépe vypadá. Sedlo je stavěno na vojenské kostře, což je nepřípustné, jelikož posedlí musí být rovné. Rohy byly slabé a volné, takže pokud jsem se snažila cválat, prakticky neustále jsem se kymácela a udržet tělo rovně byl nadlidský výkon. Bylo vyrobeno z koženky a sešito bílou sedlářskou nití, kterou pan C. obarvil černou lihovou fixou!!! Za tento prototyp si rekl 6.000,- Kč, záloha na materiál byla 2.000,- Kč a bylo vyrobeno asi za dva měsíce, což je u pana Císaře rychlostní rekord.

Sedlo nyní již neexistuje. Když jsem ho rozebrala, zhrozila jsem se, do čeho jsem si byla, z naivity, ochotna sednout a dokonce se s tím ukázat mezi lidmi. Ustřihla jsem jednu nit a zůstaly mi v ruce rohy, střihla jsem druhou a odpadla pravá bočnice atd. Jediná výhoda byla, že sedlo pasovalo kobyle. Podotýkám, že nemělo ani balanční řemen.” uvádí Lucie v článku pro DvS

Autorkou výše uvedeného textu je Lucie Hřebejková, která je nadšenou jezdkyní dodnes i přes veškeré své počáteční problémy s dámským sedlem. Lucie Hřebejková zadávala výrobu svého sedla v dobách, kdy o dámském ježdění mnoho nevěděla a proto celou práci svěřila “odborníkům”.

Nové sedlo, dá-li se tak tomu, co bylo za nemalou částku vytvořeno říkat, si s nadšením přinesla domů a začala v něm jezdit. Většinu svých jezdeckých problémů si zdůvodňovala tím, že jízda v dámském sedle je komplikovaná a nepohodlná, vždyť to říkají “staří koňáci”, a ti mají vždy pravdu. Její klisna i ona mají nedostatek zkušeností s jízdou po dámsku a vše je otázkou času, kdy se to zlepší.

S nadšením mi psala, že byla vyrobena kopie “španělského dámského sedla” a že je sedlář ochotný vyrábět sedla i pro další jezdkyně. V časopise Fauna je i několik inzerátů nabízejících výrobu bočních sedel s fotografií Lucie s klisnou Perlou a na dnes již zaniklé Pelonii.cz se objevuje článek “Nelámejte hůl nad dámským sedlem”, v němz Lucie nepřímo propaguje sedla z této dílny. To vše z neznalosti a z nadšení pro věc.

Jak šel čas, tak se ukázalo, že problémy se stupňují. Lucie se obrátila s prosbou o pomoc ponejprv na mne, ale bohužel po internetu se všechny problémy řešit nedají, a tak jsem ji odkázala na Lenku Vojtíškovou a jejího trenéra pana Bohuslava Šubra z tábora.

Lucka si domluvila setkání s Lenkou a jejím trenérem na školním statku v Taboře - Měšicích, kam přivezla také své sedlo. Vyzkoušela si zde poprvé jízdu v originálním dámském sedle. Lucka neměla s ježděním výraznější problémy a všechny její jezdecké neúspěchy mely počátek ve značně nekvalitní práci sedláře. Situaci se snažila nějak řešit, ale o tom více v článku “Nelámejte hůl nad dámským sedlem II”.

Mé první setkání s tímto sedlářským skvostem, jenž by si zasloužilo přední pozici v národním hippologickém muzeu ve Slatiňanech, nebo v některé galerii užitého umění, bylo téhož roku v létě 2003. Tou dobou bylo pořádáno v Táboře naše “dámské letní setkání”, na které přijela také Karolína Frankelová (zakladatelka OS “dámy v sedlech”) a Alice Tragerová, obdivovatelka španělských koní a barokního umění. V té době se pořádaly v areálu Mavl v Přestenici skokové závody, kterých se účastnil Lenčin trenér pan Bohuslav Šubr jako stavitel trati a rozhodčí. Lucie měla tou dobou ustájené své koně v obci Přestenice. Na závodech měla dělat “kulturní vložku” - předvádět jízdu v dámském sedle. V autě byla volná místa, byl pěkný den a tak nebyl důvod, proč nejet kouknout na sedlo, které Lenka barvitě popisovala ve svých mejlech, a navštívit Lucii. Z tohoto dne jsou i ilustrační snímky k tomuto článku.

A sedlo? To předčilo nejbarvitější Lenčiny popisy. …. Posuďte sami.

Doufám, že tento článek a snímky budou dostatečným varováním pro všechny zájemce o zadání výroby bočního sedla v této sedlářské dílně.

Obrazek

 

Zpracování rohu sedla - šito fialovou bavlnkou.
Pohled na sedlo zepředu - i laik pozná, že sedlo není vpořádku. Nejde o fotomontáž, ale o realitu.

Obrazek

Pohled na sedlo z pravé boční strany - westernové prvky a netradiční zdobení
Sedlo je údajnou kopií “starošpanělského westernového bočního sedla”
Zábradlíčko v posedlí pro jistější sed jezdkyně, by v případě problému upadlo společně s dámou.

Obrazek

Pohled na sedlo z levé boční strany - netradiční prvky, špatně zvolený materiál,
westernový třmen s pevnou délkou, v bočnici sedla obrácená kůže pro lepší fixaci jezdkyně.
Rohy sedla volně “kvedlají” do všech stran.

Obrazek

Lucie Hřebejková s klisnou Perlou v dobách, kdy sedlala tímto sedlem.
Tato fotografie byla také otištěna v časopise Fauna a zveřejněna na serveru Pelonie.cz jako propagační snímek k inzerci sedlářství Císař nabízející své profesionální služby.
Pohled na sedlo z horní strany nepotřebuje dalšího komentáře.

Text + foto: Marta Chorobíková - DJS
Část článku převzata z pelonie - článek Nelámejte hůl nad dámským sedlem
Autor: Lucie Hřebejkova - DVS

Víte v čem sedíte?????????

Obrazek

Další výtvor: Pan K. toto zapoměl sešít. Prošitá je jen lemovka a přilepeno, aby to vypadalo a dalo se prodat

Obrazek

Slepeno sekundovým lepidlem. To, naneštěstí na kůži moc nedrží.

Obrazek

Posedlí připevněno provázkem. To je vostuda, pane sedlář, co?

Obrazek

Ještě detail splácaniny.
Obrazek









Posedlí je dělané ze tří kusů. Proto je potřeba zamaskovat nerovné spoje, proužkem kůže. 

Odpověď pana C na dotaz o kvalitě předvedeného sedla
 

jaké sedlo si tenkrát objednala takové dostala,a že ted patří nějakému pánovi mi je jedno a starej se pokud možno kvalitu své práce.Je mi jedno co si o něm p.šimek myslí a ty taky

 Pokud má někdo kdo si mou práci přímo objednal  s jejím provedením problém,tak at to řeší se mnou,pokud jde o zakoupení věci kterou si na zakázku a dle své volby objednal někdo jiný a sedlo prodal z důvodu prodeje koně,tak ona povinnost k dalšímu kupci věci padá. Je to každého věc co si koupí.

Další skvosty z NEJLĚPŠÍHO SVĚTOVÉHO SEDLÁŘSTVÍ.ObrazekObrazekObrazekObrazekObrazekObrazekObrazek










Sedlo varobeno na klisnu A1/1

i lajk pozná, že sedlo je větší než kůň a dáma musí bejt obr




Povšiměte si velikosti bočnice, která je pod kotník jezdkyně a znemožňuje pobízení koně




























 V následujícím článku přinášíme ponurou historii vzniku třetího dámského sedla z produkce sedlářství Císař. Nezbývá, než doufat, že tento článek bude dostatečným varováním pro všechny zájemce o dámské sedlo z této produkce. Součástí článku jsou i unikátní fotografie tohoto sedla.

“S panem Císařem mám osobní zkušenost a to ne dobrou a ne lacinou. Před několika lety jsem v inzerci na Fauně našla inzerát na prodej dámského sedla. Na telefonním čísle se ozval pan Císař s tím, že sedlo už prodal, že je však sedlářem a byl by ochoten mi to sedlo ušít. Později jsem zjistila, že tato finta je jeho způsob \”marketinku\”, protože při pátrání jsem zjistila, že v každém čísle Fauny má podobný inzerát na westernová sedla.

Já jsem se ho ptala, jestli má nějaké zkušenosti s dámským sedlem, neboť není zrovna jednoduché ho ušít, problém s kostrou apod. Odpověď byla, že on už jich pár ušil a tudíž nějaké zkušenosti má. Jak později vyšlo najevo to moje bylo třetí v pořadí a doufám, že poslední.

Už při braní míry na sedlo mé kobylky v květnu 2003 mi bylo divné, že nějaké moje míry ho vůbec nezajímaly, nicméně pan Císař se choval velmi suverénně, všechno mu bylo hned jasné, takže jsem se domnívala, že všechno bude v pořádku. Termín dodání sedla byl srpen 2003.

Zaplatila jsem tučnou zálohu a nedočkavě čekala na slíbený termín. V srpnu jsem se dověděla, že sedlo není ještě hotové, ale mohlo by být v polovině září, nakonec mi pan Císař sdělil, že vlastně ani neví, kdy to sedlo bude hotové. Že mezitím ušil nejméně jedno westernové sedlo ho vůbec netrápilo. Tak jsem mu řekla, že pokud nebude sedlo hotové do 20. října, tak si k němu přijedu pro peníze a sedlo ať si nechá.

Po této pobídce se věci hnuly kupředu a pan Císař se před uvedeným termínem dostavil i se svým \”skvostem\”. Když sedlo vytáhl z útrob kombíku, kde zabíralo celý zavazadlový prostor a položil ho následně na hřbet mé kobylky (A 1/1, 160 cm v kohoutku), tak mi poklesla brada a následně i kolena. Celkový dojem byl takový, že byla napřed koňská hlava a krk, potom bylo to sedlo a nakonec koňské stehno a ohon. Zkrátka to vůbec nebylo sedlo na míru mého koně, spíš na nějakého shira XXXL. Když jsem se do něj na naléhání pana Císaře vyšplhala, následně jsem zjistila další “vychytávky” tohoto veledíla - např. levá stranice byla delší než moje noha ve třmeni, takže nějaké udílení pomůcek holení bylo nemožné. Když jsem se pana Císaře ptala jak mám tedy koně ovládat, řekl mi, že přikládáním otěží na krk koně. Každý roh byl min. o 15 cm delší než by měl být, takže trčely nahoru a do strany a zvedaly mi sukni, navíc horní roh překážel rukám při držení otěží. Kostra sedla byla z nějakého skokového sedla, takže žádné ploché posedlí a tak by se dalo pokračovat.

Zkrátka místo dámského sedla v historickém provedení jsem měla jakéhosi hybrida mezi sedlem dámským (tvar) a westernovým (zdobení), které jsem si původně vůbec neobjednala, ale pan Císař se specializuje na western, tak asi využil příležitost ke svému zdokonalení. Sedlo jsem mu i přes jeho protesty vrátila a chtěla jsem po něm zpátky peníze. Po celou dobu výroby sedla mi totiž tvrdil, že je o to sedlo zájem a že pokud by nebylo na zakázku, tak už by ho aspoň dvakrát prodal.

Za měsíc mi od něj přišel dopis, ve kterém mi stručně a jasně oznámil, že mi žádné peníze nepošle, protože si za všechno můžu sama, že mám v tom sedle strach jezdit, že se všichni diví proč se toho sedla chci zbavit a blablabla.

To je však pouze výmysl pana Císaře, který dal dokonce do Fauny inzerát na prodej tohoto sedla s odůvodněním, že jezdkyně dostala strach. Po třech měsících jsem si sedlo od pana Císaře vyzvedla a byla jsem rozhodnutá se s ním třeba soudit. Promeškala jsem však půlroční dobu na reklamaci věcí zhotovených na zakázku, takže mám smůlu. Sedlo mám do dnešního dne a uvažuju nad tím, že ho nabídnu jako exponát do nějakého muzea kuriozit.

Při pátrání o dámských sedlech jsem se totiž dověděla, jak se má brát míra jezdkyni a podle těchto údajů bych musela vyrůst z mých 157 cm na cca 230 aby mi to sedlo “sedlo”. Takže mám zřejmě světový unikát. Jinak touha po dámském sedle mě nepřešla i přes tuto zkušenost.

V lednu 2004 jsem se vypravila k sedláři do Polska (Daw Mag), který kupodivu potřeboval vědět jenom výšku a obvod hrudníku mé kobylky (pro jistotu jsem vzala i fotku), mě viděl osobně a v březnu jsem si jela pro nové sedlo. Padne perfektně nám oběma. Jezdím jenom jako hobbík, nemám žádné sportovní ambice.

V poslední době jsem několikrát mrkla do stránek pana Císaře v sekci “návštěvní kniha” a narazila jsem tam na příspěvek paní, která má problém se sedlem. Nechci být špatným prorokem, ale dá se předpokládat, že se může stát další “obětí” pana Císaře.

Takže moje rada zní - pokud sedlo, tak ne od Císaře.

Text: Ludmila Kučerová (majitelka sedla)